Dejme rakovině na frak pochopením buněčné architektury! Tak zní motto nové, ryze mezinárodně obsazené výzkumné skupiny NÚVR. Vznikla v pražském uzlu NÚVR při Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK a sestavil ji Martin Sztacho. Laboratoř architektury nádorové buňky se mimo jiné zabývá molekulární podstatou onkologických onemocnění.
-
Co si můžeme představit pod pojmem architektura nádorových buněk? Má stejný význam jako ve stavitelství – tedy uspořádání hmoty v prostoru?
Architektura nádorových buněk označuje složité uspořádání a vzájemné působení všech vnitřních komponent buňky, které společně určují její chování a funkce. Můžeme si to představit jako dokonale vyladěný stroj, kde každý díl má své přesné místo a úlohu.
Ačkoliv analogie s architekturou budovy je částečně výstižná, je důležité si uvědomit, že architektura buňky je mnohem dynamičtější a komplexnější. Na rozdíl od statické stavby buňka neustále přizpůsobuje svou vnitřní strukturu v reakci na změny v okolním prostředí. To je obzvláště důležité u nádorových buněk, které často dokážou přežít i v extrémních podmínkách, jako je nedostatek kyslíku, a vyvíjet mechanismy rezistence vůči léčbě. Nádorové buňky vykazují řadu odchylek ve své architektuře, které jim umožňují nekontrolovatelný růst a šíření. Tyto změny jsou z biologického hlediska fascinující, avšak pro pacienty s nádorovými onemocněními často život ohrožující.
-
Je výzkum architektury buněk důležitý pro pochopení vzniku nádorů?
Je naprosto zásadní! Struktura a uspořádání buněčných komponent totiž přímo ovlivňují veškeré procesy, které se v buňce odehrávají. Je známo, že změny v architektuře buněk hrají klíčovou roli nejen při vzniku rakoviny, ale i při řadě dalších poruch, jako jsou například neurodegenerativní onemocnění. Když se buněčná architektura naruší, může to vést k poruchám v mnoha buněčných procesech. Jedním z možných následků je nekontrolované dělení buněk, které je charakteristickým znakem nádorů. Prohloubením znalostí o architektonických změnách v nádorových buňkách otevíráme dveře pro časnější diagnostiku a také pro navazující výzkum ve vývoji nových a účinnějších léčebných strategií. Lze říci, že výzkum architektury buněk představuje klíčový krok k pochopení vzniku a rozvoje nádorových onemocnění a v budoucnu zcela jistě zlepší prognózu onkologických pacientů.
-
Dal by se na poznání architektury buňky postavit koncept prevence a léčby rakoviny?
Jednou z možností je ovlivňovat molekulární změny pomocí specifických látek. Existují první slibné výsledky, které ukazují, že některé již známé protinádorové léky, například cisplatina nebo český mitoxantron, dokážou interagovat s proteinovými kondenzáty – dynamickými strukturami uvnitř buňky, které se při vzniku nádoru často mění.
Dlouhodobým cílem je vyvinout látky, které by specificky cílily pouze na konkrétní patologické změny v buněčné architektuře, aniž by poškozovaly strukturu těch zdravých. To by umožnilo efektivnější léčbu nádorových onemocnění s minimálními vedlejšími účinky. Je však důležité si uvědomit, že cesta k tomuto cíli bude ještě dlouhá a trnitá.
Rakovinné buňky jsou velmi různorodé a jejich chování se značně liší. Proto neexistuje univerzální řešení pro všechny typy nádorů. Bude nutné detailně zkoumat architektonické změny v různých typech nádorů a vyvíjet pro každý typ specifické léčebné strategie. Tento výzkum je časově, finančně i personálně náročný a vyžaduje mezioborovou spolupráci vědců a kliniků. Jsem přesvědčen, že díky společnému úsilí se nám v budoucnu podaří odhalit tajemství buněčné architektury a využít tyto znalosti pro boj s rakovinou.
-
Bylo těžké postavit novou výzkumnou skupinu s mezinárodním obsazením a vybrat lidi, na kterých budete stavět?
Byl to, a stále ještě je, náročný úkol. Zvláště nábor kolegů z mimoevropských zemí vyžaduje značné administrativní úsilí. Naštěstí se nám dostává významné podpory ze strany NÚVR, EURAXESS a rektorátu UK, díky čemuž se snažíme zjednodušit proces zaměstnávání zahraničních odborníků, a vytvořit tak příznivější podmínky pro budoucí zahraniční zaměstnance alespoň na naší fakultě.
Pokud jde o výběr konkrétních kandidátů, rozhodovaly především jejich vědecké zkušenosti, dovednosti, nadšení pro výzkum a také osobní kompatibilita s ostatními členy týmu. V tomto ohledu mi velmi pomohly mé mezinárodní zkušenosti. Organizoval jsem řadu on-line pohovorů a postupně vybíral kandidáty, kteří nejlépe odpovídali požadavkům. Pohlaví ani národnost nehrály v tomto procesu žádnou roli. Díky významné podpoře NÚVR, a nyní také částečné podpoře excelentních pracovníků UK, se nám daří zlepšovat podmínky pro zahraniční odborníky. Nicméně způsob financování českého vědeckého prostředí stále představuje značnou výzvu a omezuje jeho atraktivitu ve srovnání se zahraničím.
-
Co všechno máte ve vaší mezinárodní skupině společného?
Samozřejmě nás všechny spojuje vášeň pro vědu, ale objevili jsme i další společné zájmy, jako je třeba dobré jídlo. Je to skvělý způsob, jak se lépe neformálně poznat. Zatím jsme teprve na začátku, nicméně jsme již měli několik příležitostí porovnat jídla připravená kolegyněmi z Polska, Španělska a Turecka. Bohužel jsem zatím jediný muž v týmu a vařit moc neumím, ale věřím, že i já dokážu přípravou nějakého tradičního českého jídla přispět. Čeká nás ještě pomyslný kulinářský výlet do Peru a Íránu, na což se všichni velmi těšíme.
Snažil jsem se vybrat lidi, kteří nejenže mají vynikající odborné znalosti, ale také se navzájem doplňují po osobnostní stránce. Věřím, že tvoříme skvělý tým, který bude společně dosahovat vynikajících výsledků.
-
Mimochodem, co by dobrému group leaderovi nemělo chybět?
Díky vlastní zkušenosti s pobytem v zahraničí jsem si uvědomil, jak důležité je být přizpůsobivý. Každý člověk má jiné potřeby a jiná očekávání, proto je důležité najít individuální přístup ke každému členovi týmu. Každému samozřejmě vyhovuje jiný šéf, mně se nejlépe pracovalo pod vedoucími, kteří měli rozvinutou schopnost empatie, ale ve správný moment dokázali přitlačit. Proto si myslím, že ideální leader by měl být zároveň přísný i laskavý, měl by umět motivovat a inspirovat, měl by být spravedlivý a hlavně důsledný. Snažím se, aby naše skupina byla právě takovým místem, kde se každý bude moci rozvíjet a kde bude mít pocit, že jeho práce má smysl.
-
Jak a ve spolupráci s kým buněčnou architekturu studujete? Nakolik tuto spolupráci usnadňuje či zefektivňuje existence NÚVR?
Náš tým je nyní kompletní a i laboratoř je téměř kompletně vybavena kvalitními přístroji a nabíhá na správnou „provozní teplotu“. Ještě nějaký čas to samozřejmě potrvá, ale jsem nesmírně šťastný, že se nám podařilo za tak krátkou dobu sestavit skupinu a vybavit laboratoř. Nyní přichází ta správná doba začít se naplno věnovat vědě, kvůli které všichni přijeli a přestěhovali se do ČR.
Kromě našich mezinárodních spoluprací si vážíme toho, že se nám podařilo navázat velmi dobré vztahy se sousedními laboratořemi v Ústavu biochemie a experimentální onkologie, které jsou také součástí NÚVR. Plánujeme, že během listopadové mezinárodní konference CACR2024 v Olomouci se nám podaří lépe poznat další výzkumné skupiny, a díky tomu navážeme další spolupráce. Již mám vytipovaných několik kolegů, se kterými bych velmi rád některé možnosti kooperace prodiskutoval.
-
Do jakých mezinárodních projektů jste zapojeni a co to přináší?
Těch projektů je hned několik. Mezinárodní spolupráce je pro nás totiž velmi důležitá, neboť nám umožňuje získat přístup k nejnovějším poznatkům a technologiím, porovnávat naše výsledky s výsledky jiných výzkumných skupin a budovat si mezinárodní vědeckou reputaci.
Jedním z našich významných projektů je spolupráce s Virologickým institutem v Kolíně nad Rýnem, kde společně s profesorem Akgülem zkoumáme molekulární mechanismy spojené s infekcí lidskými papilomaviry a rozvojem onkologických onemocnění. Dále je to spolupráce s kolegy z Yucatánu. Letos budeme společně organizovat workshop, jehož cílem je předat znalosti mladším vědcům, a posílit tak mezinárodní spolupráci v oblasti moderní histologie. Během této návštěvy budu mít také možnost prezentovat výsledky našeho výzkumu na mezinárodní konferenci v Mexiku.
-
Čeho si ze svých dosavadních vědeckých výsledků či zkušeností ceníte nejvíce?
Nejvíce asi úspěšného absolvování doktorského studia v rámci prestižního programu Institutu Maxe Plancka v Německu. Dále jsem nesmírně vděčný za to, že jsem dostal příležitost pracovat v laboratořích Maxe Perutze ve Vídni, kde jsem získal ohromně cenné zkušenosti. Doktorské studium a zahraniční stáž mi umožnily navázat cenné kontakty a vytvořit si širokou síť spolupracovníků. Po návratu do Česka jsem dostal možnost působit na Ústavu molekulární genetiky AV ČR jako zástupce vedoucího laboratoře, kde jsem získal zkušenosti s řešením některých problémů souvisejících s chodem laboratoře.
Nicméně založení vlastní laboratoře je opravdu mnohem větší výzva, pro mě dosud největší, než být „jen“ součástí zavedené a fungující laboratoře. Proto jsem hrdý na to, že se nám podařilo vybudovat Laboratoř architektury nádorové buňky. Myslím si, že mě to již posunulo dále ve schopnosti řešit komplexní problémy. A to jsme zatím pořád na startovní čáře…
-
Když už vedete Laboratoř buněčné architektury, zajímá vás vlastně architektura jako taková?
Architektura a stavitelství mě zajímají jako odraz doby a společnosti. Nejvíce mě zaujal brutalismus, a to paradoxně díky své strohosti a chladnosti. Tento styl ve mně vyvolává zvláštní emoce svou syrovostí a drsností betonových masivů. Možná mě přitahuje právě ta odlišnost od složitosti živé přírody. Během cest po Balkánu jsem si uvědomil, jak rozdílně je brutalismus vnímán v různých zemích. Zatímco v České republice je často odsuzován, na Balkáně působí mnohdy monumentálně a tajemně. To je dáno i urbanistickým kontextem, ve kterém tyto budovy stojí. Můj vztah k brutalismu je umocněn mým zájmem o sci-fi, kde tento styl často slouží jako kulisa postapokalyptických scén.
