O tom, že role patologů, kteří se musí orientovat v dynamicky se rozvíjejících poznatcích o všech lidských orgánech, tkáních a buňkách, je v nádorovém výzkumu nezastupitelná, není pochyb. Dokazuje to i výzkumná skupina Jana Bouchala, vedoucího Laboratoře molekulární patologie na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, která je součástí NÚVR a zabývá se kromě jiného identifikací nových prognostických a prediktivních biomarkerů v tekutých biopsiích pacientů s diseminovanými nádory – zejména s metastatickými karcinomy prostaty.
-
Motto vaší výzkumné skupiny zní „Patologie – chytrá kráska medicíny!“ Dovolte hned na začátek osobní dotaz – jak se rodil a vyvíjel váš vztah s touto kráskou? A mimochodem, zaujal vás jako první její půvab, nebo chytrost?
Vstoupila mi do života před 28 lety, kdy mi ji doporučil doktor Bořivoj Vojtěšek v posledním roce studia Molekulární biologie a genetiky v Brně. Mým hlavním mentorem byl a je profesor Zdeněk Kolář, který vytvořil Laboratoř molekulární patologie v roce 1995. V ní úzce spolupracují biologové a patologové, kteří však mají na bedrech především diagnostickou práci nejen pro Fakultní nemocnici Olomouc. Jejich role je obdivuhodná, protože na jejich erudici a správném vyhodnocení závisí další péče o pacienty. Patologové jsou opravdu brilantní, protože se musí orientovat v dynamicky se rozvíjejících poznatcích o všech lidských orgánech, tkáních a buňkách. V tom je nepochybně i krása poznání. Motto je na jedné straně ode mne troufalé, ale vyjadřuje hluboký obdiv k tomuto náročnému oboru.
-
Se svým týmem se zaměřujete mj. na identifikaci nových prognostických a prediktivních markerů v tekutých biopsiích pacientů s metastatickými nádory. U kterých typů nádorů konkrétně a proč právě u nich?
Dlouhodobě se zabýváme nádory prostaty, a to ve spolupráci jak s urology (především s doktorem Milanem Králem), tak s onkology (hlavně s docentkou Hanou Študentovou). S Karlem Součkem máme řadu prací i v rámci Národního ústavu pro výzkum rakoviny. Oba jsme se tomuto onemocnění věnovali během post-doc, Karel v Kalifornii, já v Innsbrucku.
Karcinom prostaty je nejčastější nádor mužů a obecně má dobrou prognózu – především u lokalizovaného onemocnění, které lze vyléčit prostatektomií nebo ozářením. Problémem jsou diseminované nádory, jejichž prognóza a léčba jsou neuspokojivé. V rámci projektu AZV i NÚVR jsme odebrali vzorky plazmy od více než 300 pacientů s metastatickým onemocněním. Práce doktorandky Evy Chrenkové o důležitých prediktivních markerech je nyní v recenzním řízení.
Potenciál tekuté biopsie je samozřejmě u většiny nádorových onemocnění, a to jak pro včasnou diagnózu, tak pro výběr a monitoring léčby. Vzhledem k náročné logistice odběru vzorků a nutnosti precizního doplnění klinických dat se držíme karcinomu prostaty. Spolupráce s primářkou Študentovou je vynikající!
-
Dalším zaměřením vaší výzkumné skupiny je multiplexní imunohistochemie kandidátních biomarkerů v tkáňových vzorcích pacientů. Kudy se ubírá vývoj v této oblasti?
Odlišení jednotlivých buněčných typů v reálné tkáni přináší novou dimenzi našeho chápání nejen nádorové biologie. Plejáda prací se věnuje imunofenotypizaci nádorů, což má velký význam pro predikci odpovědi na imunoterapii. V poslední době se objevila celá řada přístrojů, které umožňují analýzu desítek proteinů na stejném tkáňovém řezu. Vzhledem k ceně je jejich dostupnost zatím omezená. Jeden z nich máme zapůjčený a náročné analýzy provádí doktorandka Romana Hendrychová. Pro analýzu nižšího počtů znaků je možno použít levnější přístup s tyramidovou amplifikací signálu a běžný fluorescenční mikroskop.
-
Zabýváte se i testováním potenciálních léčiv ve 3D pacientských organoidech a v krátkodobých ex vivo tkáňových kulturách. S kým při tom nejvíce spolupracujete?
Kultivace 3D organoidů není triviální a i když jsou lepším modelem než klasické 2D buněčné linie, neodpovídají plně reálné tkáni. Pro krátkodobé testování léčiv nebo nových molekul je překvapivě jednoduchá kultivace nativních tkáňových řezů. Po dobu 3–4 dnů jsou vitální všechny buněčné typy ve svých původních interakcích. S kolegy z NÚVR, konkrétně s Karlem Součkem a Radkem Jordou, i pro externí firmy jsme prováděli testování na tkáních karcinomu prostaty, plic, slinivky a tlustého střeva. Samozřejmě s informovaným souhlasem pacienta a po schválení etickou komisí.
-
Které z výsledků vašeho výzkumu se již uplatnily v klinické praxi?
Podle naší multivariační analýzy zvýšená hladina miRNA-375 predikuje dřívější selhání ARPI léčby (androgen receptor pathway inhibition) u pacientů s kastračně rezistentním karcinomem prostaty. U pacientů s metastatickým, hormonálně senzitivním onemocněním má tuto prediktivní hodnotu běžné stanovení krevních destiček. V těchto analýzách pokračujeme ve spolupráci s docentkou Študentovou. Dříve jsme pomocí qRT-PCR také vyšetřovali hladiny močových markerů pro přesnější indikaci biopsie prostaty. V současné době mají urologové pro tento účel k dispozici magnetickou rezonanci. Řada našich prací je orientována do základního výzkumu a jejich citační ohlas nám dělá radost.
-
Mohl byste se zmínit o některých vašich tuzemských a mezinárodních spolupracích, které považuje za obzvláště významné?
Dlouhodobou a nejužší spolupráci máme s Karlem Součkem z Biofyzikálního ústavu AV ČR v Brně. S brněnskými kolegy, profesorem Janem Vondráčkem a doktorem Miroslavem Machalou, dokončujeme druhý AZV projekt studující lipidomiku u karcinomu tlustého střeva. V Olomouci máme velkou výhodu úzkého propojení lékařské fakulty s fakultní nemocnicí a zpracování tkáňových vzorků je tak velmi rychlé a efektivní. Důležitá je podpora velké výzkumné infrastruktury biobankování BBMRI, do které jsme zapojeni díky Mariánu Hajdúchovi a Jiřímu Drábkovi.
Ze zahraničních spoluprací a mentorů bych rád poděkoval těmto borcům – Kjell Elgjo z Rikshospitalet Oslo, Paul G. Murray z University of Birmingham, Zoran Culig z Innsbruck Medical University a Jiří Bártek z Danish Cancer Institute. Čím více toho tito pánové dosáhli, tím skromnější jsou v běžné komunikaci a podporují iniciativu mladších kolegů!
-
Je pro další rozvoj vědecké spolupráce přínosem i existence konsorcia NÚVR?
Od první společné konference, na které se podílíme jako pořadatelé, mám velkou radost ze setkávání jednotlivých výzkumných skupin a možnosti neformálních diskuzí a rozvoje spolupráce. Toto konsorcium přineslo také určitou finanční stabilitu, která je nutná pro udržení mladých výzkumníků v oboru.
-
V minulosti jste v týmu doc. Procházky kandidoval na funkci proděkana LF UP pro doktorské studijní programy. Co je podle vás potřeba pro rozvoj kvalitních doktorských studijních programů v ČR?
Studenti nelékaři potřebují vedle stipendia alespoň částečné úvazky. Důležitá je odborná i osobní podpora od školitele, za kterou já vděčím profesoru Kolářovi. A zásadní je osobní iniciativa, komunikace s dalšími výzkumnými skupinami a hledání vlastní cesty. Na toto téma se mi velmi líbil NÚVR rozhovor s Víťou Bryjou, který je v rozvoji Ph.D. a celé vědy v ČR optimistou.
-
Může i v této oblasti nějak významně přispět právě NÚVR?
Nepochybně! Splňuje všechny uvedené aspekty: určitou finanční stabilitu, interakci s dalšími špičkovými týmy v ČR a možnost vycestovat do zahraničí.
-
Vedete svou výzkumnou skupinu, máte svůj vlastní výzkum, zároveň jste přednostou Ústavu klinické a molekulární patologie LF UP a FNOL. Je těžké to sladit všechno dohromady?
Je to výzva a zároveň pocta od kolegů patologů, že s nimi na této pozici mohu spolupracovat. Zdravotnický provoz řídí Daniela Skanderová a výuku koordinuje Daniela Kurfürstová a Zdeněk Kolář. Intenzivně vnímám, že lékařům chybí chráněný čas pro výzkum, což je velká škoda. Role patologů v nádorovém výzkumu je přitom nezastupitelná.
-
A na závěr trochu nevážně: patologie je medicína bez kontaktu s pacientem – necítí se být patolog v práci tak nějak osamělý? ☺ Čemu se věnujete ve volném čase?
Náš kolektiv čítá více než 60 odborníků – lékařů, vysokoškoláků a laborantů. Je to tedy docela cvrkot! Lékaři často komunikují své nálezy s kliniky, takže interakce s pacienty je sice zprostředkovaná, ale velmi důležitá. Se ženou a dětmi máme rádi hory, turistiku, běžky, kolo. Po tátovi jsem zdědil včely a péči o zahradu na vesnici, kde jsem vyrostl.
